Předčasné splacení hypoték může zdražit.

Ve sněmovně je návrh na změnu u předčasného splacení hypoték. Lidé by podle něj měli bankám platit rozdíl mezi jejich sazbou a aktuální průměrnou sazbou na trhu. Maximální výše poplatku má být 3 % ze splácené částky, může tedy běžně jít i o desítky tisíc korun. Změna se má týkat všech hypoték, i těch sjednaných už dříve.

Banky by dnes lidem při předčasném splacení hypotéky měly účtovat maximálně stovky korun za administrativní náklady. Bankám se to nelíbí a už delší dobu jejich zástupci mluví o tom, že je třeba změnit zákon o úvěrech. Návrh na takovou změnu teď dorazil do sněmovny.

Doručil ho tam poslanec Jan Řehounek (ANO) z rozpočtového výboru. Změnu zákona o spotřebitelském úvěru přidal až po prvním čtení ve sněmovně k vládnímu návrhu zákona souvisejícímu s rozvojem kapitálového trhu, který chce zavést účet dlouhodobých investic. Novelu poslanci mají projednat ve druhém čtení příští středu.

Po změně dlouhodobě volají banky. Jsou totiž přesvědčené, že dnes přicházejí o desítky tisíc korun s každým klientem, který hypotéku předčasně splatí. A Řehounek otevřeně přiznává, že návrh připravoval se zástupci bank. „Primárně jsem na tom spolupracoval s Českou bankovní asociací,“ řekl webu Peníze.cz.

Podle Řehounkova návrhu by si banky nově mohly při předčasném splacení od klientů vzít i rozdíl mezi jejich původně sjednanou sazbou a aktuální průměrnou sazbou na trhu, kterou má nově sledovat a vyhlašovat ČNB. Maximálně by takto banky mohly chtít 3 % ze splácené částky.

„Kdyby měl člověk hypotéku za 3 % a v době, kdyby ji chtěl předčasně splatit, by byla průměrná úroková sazba vyhlašovaná ČNB 2 %, tak původní banka by mu mohla naúčtoval rozdíl, tedy úroky ve výši jednoho procenta z předčasně splacené částky. A kdyby se hypoteticky stalo, že úroky stoupnou na 10 %, vy si sjednáte hypotéku za tuto sazbu, a následně by úroky spadly na 3 % a vy budete chtít hypotéku za tento nižší úrok refinancovat, tak by vám mohla banka napočítat maximálně 3 % předčasně splacené částky,“ vysvětluje Řehounek.

Přesně je to v návrhu napsané tak, že banky budou při předčasném splacení mít nárok na rozdíl mezi částkou úroku, kterou by spotřebitel zaplatil za dobu od data předčasného splacení do konce období, pro které je sjednána pevná zápůjční úroková sazba, a částkou úroku, kterou by za stejnou dobu spotřebitel zaplatil, pokud by daný spotřebitelský úvěr na bydlení byl úročen průměrnou sazbou uveřejněnou ČNB. Banky tak rozdíl v úrocích budou počítat za celé období od předčasného splacení do konce původně sjednané fixace. Čím dříve by tedy lidé hypotéku splatili, tím více by za předčasné splacení zaplatili. Vždy ale má platit strop ve výši 3 % ze splácené částky. Pokud by tedy někdo doplácel třeba dva miliony, zaplatí na úrokových nákladech nejvíce 60 tisíc korun a když bude rozdíl mezi jeho sazbou a průměrem na trhu třeba procento, pak by za každý rok do splatnosti například u dvoumilionové hypotéky poplatek dělal 20 tisíc korun.

Řehounek zároveň dodává, že počítá s pozměňovacími návrhy a že například tříprocentní strop by mohl po definitivním projednání ve sněmovně klesnout. „Předpokládám, že určitě padnou alternativní pozměňovací návrhy. Někdo možná přijde se zastropováním na 2 %, někdo s jedním procentem,“ říká.

Jeho návrh obsahuje naopak i některá vylepšení pro klienty bank. Například počítá se zastropováním administrativních nákladů na úrovni 1000 korun, dnes se tyto náklady nejčastěji pohybují kolem 1500 korun. A počítá se také s rozšířením situací, kdy lidé bance nebudou platit za předčasné splacení nic. Konkrétně o případy, kdy lidé zastavenou nemovitost prodají alespoň po jejím dvouletém vlastnictví.

Nová pravidla předčasného splacení mají platit po účinnosti novely pro všechny hypotéky, tedy i pro ty již dříve sjednané. Když se na konci roku 2016 podmínky předčasného splacení měnily v neprospěch bank, bylo to jinak: snadnější předčasné splacení neplatilo hned na starší smlouvy. Na lepší podmínky si člověk sáhl až poté, co mu skončilo předchozí fixační období a začalo nové.

Banky po nových pravidlech u předčasného splacení hypoték volají delší dobu. Problém souvisí s nejasnou formulací v zákoně o spotřebitelském úvěru. Ten platí od prosince 2016. Zákon jasně určil pouze případy, kdy je předčasné splacení pro klienta zcela zdarma: například na konci fixace nebo v případě vážné nemoci či úmrtí. Kromě toho může klient jednou ročně k datu uzavření smlouvy zdarma splatit až čtvrtinu zbývajícího dluhu. A jestliže člověk prodává byt či dům zatížený hypotékou, nesmí mu banka účtovat více než procento ze zbytku úvěru.

V ostatních případech má banka „právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s předčasným splacením“. Zákon však přesně nedefinoval, co to jsou účelně vynaložené náklady. Na opakující se dotazy veřejnosti i poskytovatelů úvěrů reagovala ČNB v březnu 2019 svým stanoviskem. Banky podle něj nemohou po klientech požadovat náklady související se snížením úrokových výnosů nebo třeba výdaje související s provizí zprostředkovateli. Nejde o náklad, ale o ušlý zisk, zdůrazňuje ČNB.

Jednotliví poskytovatelé úvěrů mohou po klientech požadovat pouze „věcně nutné náklady spojené s předčasným ukončením smlouvy, jejichž výše je zároveň odůvodněná“. Jde hlavně o administrativní výdaje na zaměstnance, poplatky za katastr nemovitostí, poštovné, náklady na tisk a kopírování dokumentů, telefonní poplatky či kancelářské potřeby. V praxi jde řádově o stovky, maximálně tisíce korun.

I když se toto omezení bankám nelíbí, většinou ho respektují. Náklady související se snížením úrokových výnosů v řádech desítek i stovek tisíc podle zpráv z trhu po svých klientech v případě předčasného splacení dál chtějí především Komerční banka a UniCredit Bank.  Finanční arbitr již v desítkách těchto případů rozhodl, že banky zmíněné poplatky vybírají neoprávněně.

Banky ale trvají na tom, že když dodržují pravidla stanovená ČNB, přicházejí o část skutečných nákladů. „Poskytovatel vynakládá před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru výdaje na opatření peněžních prostředků s cílem poskytnout spotřebiteli úvěr a zajistit si tak příjem z úroků, které budou tyto výdaje krýt,“ vysvětluje Filip Hanzlík, náměstek výkonné ředitelky České bankovní asociace.

Proč vůbec Řehounek návrh na změnu pravidel předčasného splacení hypoték předkládá jako přílepek k jinému zákonu?

„Už v roce 2016, když vešel v platnost zákon o spotřebitelském úvěru, nedošlo úplně k souladu ve výkladu mezi ministerstvem financí a ČNB právě v tom, co lze a nelze započítat do prokazatelně vynaložených nákladů. Ministerstvo v důvodové zprávě k zákonu říká, že do toho lze zapojit i jiné náklady než administrativní náklady. ČNB však říká: pokud jste to takto chtěli, tak jste to měli dát přímo do zákona, my to bankám uznávat nebudeme. Obě strany to chtěly řešit. Proběhlo několik jednání na toto téma. A loni se shodly, že jediná možnost, aby se to reálně stihlo, je nedávat novelu celého zákona o spotřebitelském úvěru, protože poslanecká sněmovna je zahlcena stovkami neprojednaných sněmovních tisků. Takže jsme se dohodli, že využijeme nějaký jiný zákon a budeme doufat, že nám nikdo neoznačí, že je to přílepek. Tím, že sněmovní tisk 993 se týká zákonů na finančním trhu, jsme se pozměňovací návrh rozhodli dát k tomuto vládnímu návrhu,“ odpovídá poslanec.

Dodává také, že se o zákonu bavil s ministryní financí Alenou Schillerovou. „Ministerstvo financí nebude určitě k tomuto pozměňovacímu návrhu dávat negativní stanovisko,“ říká. Tiskové oddělení ministerstva na dotaz webu Peníze.cz, zda návrh podpoří, neodpovědělo.

Centrální banka nechává vše na poslancích. „ČNB bere legislativní návrh na vědomí. Nastavení správné míry ochrany spotřebitele při předčasném splacení úvěru pokládá ČNB za bytostně politické rozhodnutí příslušející vládě a parlamentu. Případné snížení této ochrany z vůle zákonodárce bude samozřejmě respektovat,“ říká Petra Vodstrčilová, mluvčí centrální banky.

Zdroj: penize.cz